Příkazní smlouva a daně: Na co si dát pozor při vyúčtování

Definice příkazní smlouvy podle občanského zákoníku

Příkazní smlouva je v českém právním řádu upravena v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) v ustanoveních § 2430 až § 2444. Podle základní definice se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Tato smlouva představuje jeden ze základních smluvních typů závazkového práva a její podstata spočívá v tom, že jedna strana (příkazník) se zavazuje pro druhou stranu (příkazce) zařídit určitou záležitost.

Z hlediska zdanění je důležité pochopit, že příkazní smlouva může být uzavřena jak mezi podnikateli, tak mezi nepodnikajícími osobami. Příkazník může činnost vykonávat jak v rámci své podnikatelské činnosti, tak mimo ni. To má zásadní význam pro způsob zdanění příjmů z této činnosti. Pokud příkazník vykonává činnost jako podnikatel, příjmy podléhají dani z příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů. V opačném případě se jedná o příjmy z příležitostné činnosti podle § 10 téhož zákona.

Občanský zákoník stanoví, že příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností. Při plnění příkazu se příkazník řídí pokyny příkazce. Od těchto pokynů se může příkazník odchýlit pouze tehdy, pokud je to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas získat jeho souhlas. V opačném případě příkazník odpovídá za škodu, kterou tím příkazci způsobí.

Z hlediska daňového posouzení je podstatné, že příkazní smlouva může být úplatná i bezúplatná. V případě úplatné příkazní smlouvy má příkazník právo na odměnu, která může být stanovena pevnou částkou nebo procentuálně. Není-li výše odměny ujednána, platí se obvyklá odměna podle okolností případu. Kromě odměny má příkazník právo i na náhradu nutně nebo účelně vynaložených nákladů při plnění příkazu.

Pro správné zdanění je také důležité vědět, že příkazní smlouva může být uzavřena i ústně, pokud není písemná forma vyžadována zákonem nebo dohodou stran. Z daňového hlediska je však vždy vhodnější písemná forma, která poskytuje jasný důkaz o existenci a obsahu závazku. Příkazce je povinen uhradit příkazníkovi náklady, které příkazník nutně nebo účelně vynaložil při plnění příkazu, a přiměřenou zálohu na tyto náklady, pokud o ni příkazník požádá.

V kontextu zdanění je také relevantní, že příkazní smlouva zaniká odvoláním příkazu příkazcem, výpovědí příkazníka, smrtí příkazce či příkazníka nebo jeho zánikem, byl-li právnickou osobou. Po zániku příkazní smlouvy je příkazník povinen předat příkazci vše, co při plnění příkazu získal, včetně případného užitku. Toto předání může mít také daňové dopady, které je třeba zohlednit při sestavování daňového přiznání.

Rozdíl mezi příkazní a pracovní smlouvou

Příkazní smlouva a pracovní smlouva představují dva odlišné právní instituty, které se v mnoha ohledech významně liší. Základním rozdílem je skutečnost, že příkazní smlouva je uzavírána mezi dvěma rovnocennými subjekty, zatímco pracovní smlouva vytváří vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Z hlediska zdanění je příkazní smlouva specifická tím, že příkazník obvykle vystupuje jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). To znamená, že příjmy z příkazní smlouvy podléhají dani z příjmů fyzických osob, přičemž příkazník si sám spravuje své daňové povinnosti a odvody na sociální a zdravotní pojištění. Příkazník má možnost uplatnit výdajové paušály a optimalizovat tak svou daňovou povinnost, což u pracovní smlouvy není možné.

Pracovní smlouva naproti tomu zakládá pracovněprávní vztah, kde zaměstnavatel je povinen odvádět za zaměstnance zálohy na daň z příjmů a pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnanec má nárok na placenou dovolenou, nemocenskou a další benefity, které u příkazní smlouvy standardně nejsou poskytovány.

Z pohledu flexibility je příkazní smlouva volnější, neboť příkazník není vázán pevnou pracovní dobou a může si sám organizovat způsob plnění úkolu. Musí však dodržet sjednané termíny a kvalitu výsledku. U pracovní smlouvy je zaměstnanec povinen dodržovat stanovenou pracovní dobu a plnit pokyny zaměstnavatele týkající se způsobu provedení práce.

Důležitým aspektem je také odpovědnost za škodu. U příkazní smlouvy příkazník odpovídá za škodu způsobenou při plnění příkazu v plném rozsahu, zatímco u pracovní smlouvy je odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli limitována zákoníkem práce.

Z hlediska ukončení smluvního vztahu je příkazní smlouva flexibilnější. Může být vypovězena kdykoli bez udání důvodu, přičemž výpovědní doba může být sjednána individuálně. Pracovní poměr lze naopak ukončit pouze ze zákonem stanovených důvodů a s dodržením minimální výpovědní doby.

Pro příkazníka je také charakteristické, že může současně vykonávat činnost pro více příkazců, zatímco u pracovní smlouvy je běžné, že zaměstnanec pracuje primárně pro jednoho zaměstnavatele. Příkazník také sám nese podnikatelské riziko a náklady spojené s výkonem činnosti, což u pracovního poměru přebírá zaměstnavatel.

Z pohledu sociálního zabezpečení poskytuje pracovní smlouva větší jistotu, neboť zaměstnanec má automaticky zajištěno důchodové, nemocenské a zdravotní pojištění. Příkazník si musí tyto záležitosti řešit samostatně a nese riziko případných výpadků příjmů v době nemoci či jiných překážek v činnosti.

Příkazní smlouva podléhá zdanění jako příjem ze samostatné činnosti, přičemž je nutné zohlednit veškeré zákonné povinnosti a odvody

Radmila Horáčková

Povinné odvody z příkazní smlouvy

Z příkazní smlouvy vznikají příkazníkovi povinné odvody, které je nutné řádně odvádět státu. Základním odvodem je daň z příjmu, která se vypočítává z hrubé odměny stanovené v příkazní smlouvě. Příkazník má možnost uplatnit výdaje buď ve skutečné výši, nebo pomocí paušálu, který činí 40 % z příjmů. Příjmy z příkazní smlouvy se zdaňují jako příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů.

Pokud příkazník není plátcem DPH a jeho roční příjem nepřesáhne 1 milion korun, může využít paušální daň, která v sobě zahrnuje jak daň z příjmu, tak i odvody na sociální a zdravotní pojištění. V případě překročení tohoto limitu musí vést daňovou evidenci nebo účetnictví a podávat daňové přiznání standardním způsobem.

Další povinnou složkou jsou odvody na sociální pojištění. Povinnost platit sociální pojištění vzniká, pokud roční příjem přesáhne rozhodnou částku, která se každoročně upravuje. Z příkazní smlouvy se platí důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Vyměřovacím základem je 50 % příjmu po odpočtu výdajů. Minimální měsíční záloha na sociální pojištění se každoročně mění a je třeba ji pravidelně sledovat.

Zdravotní pojištění představuje další povinný odvod, který musí příkazník hradit. Na rozdíl od sociálního pojištění vzniká povinnost platit zdravotní pojištění vždy, bez ohledu na výši příjmu. Vyměřovací základ je stejný jako u sociálního pojištění, tedy 50 % příjmu po odpočtu výdajů. I zde existuje minimální měsíční záloha, kterou je nutné platit.

V případě, že příkazník vykonává činnost jako vedlejší (například při zaměstnání nebo studiu), mohou být podmínky pro odvody mírnější. U sociálního pojištění se zvyšuje hranice rozhodného příjmu pro povinnou účast na pojištění. Zdravotní pojištění je v takovém případě hrazeno z titulu hlavní činnosti (zaměstnání, stát).

Příkazník musí také zvážit registraci k DPH. Povinnost registrace vzniká při překročení obratu 1 milionu korun za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Dobrovolná registrace je možná kdykoliv, může být výhodná zejména při spolupráci s plátci DPH.

Pro správné plnění odvodových povinností je důležité vést přehlednou evidenci příjmů a výdajů, uchovávat všechny relevantní doklady a dodržovat zákonné termíny pro podání přiznání a úhradu jednotlivých odvodů. Nedodržení těchto povinností může vést k sankcím ze strany finančního úřadu, správy sociálního zabezpečení nebo zdravotní pojišťovny. V případě nejasností je vhodné konzultovat situaci s daňovým poradcem nebo účetním, kteří pomohou nastavit optimální způsob zdanění a vedení evidence.

DPH a příkazní smlouva

Příkazní smlouva představuje specifický smluvní vztah, který má své jedinečné aspekty v oblasti daňového zatížení a DPH. Při poskytování služeb na základě příkazní smlouvy je nutné věnovat zvláštní pozornost správnému uplatňování DPH, jelikož se jedná o plnění, které může mít různé daňové dopady v závislosti na konkrétních okolnostech.

V případě, že je příkazník plátcem DPH, musí ke své odměně připočítat daň z přidané hodnoty v zákonné výši. V současnosti činí základní sazba DPH 21 %, přičemž některé specifické služby mohou podléhat snížené sazbě. Příkazník je povinen vystavit daňový doklad se všemi náležitostmi dle zákona o DPH, a to do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí platby, podle toho, která skutečnost nastane dříve.

Důležitým aspektem je určení místa plnění při poskytování služeb na základě příkazní smlouvy. Pokud je příkazce plátcem DPH registrovaným v jiném členském státě EU, uplatní se mechanismus reverse charge, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň přechází na příjemce služby. V takovém případě příkazník vystaví doklad bez DPH s poznámkou o přenesení daňové povinnosti.

Specifickou situací je poskytování služeb na základě příkazní smlouvy osobám ze třetích zemí. V těchto případech je nutné důkladně posoudit, zda se jedná o plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet, nebo zda se uplatní jiný režim zdanění. Příkazník musí také správně vyhodnotit, zda jeho činnost nespadá pod některou ze zvláštních úprav zákona o DPH.

Pro správné stanovení základu daně je nezbytné zahrnout veškeré náklady, které příkazník vynaložil při plnění příkazu a které přeúčtovává příkazci. Tyto přeúčtované náklady jsou součástí základu daně a podléhají stejnému daňovému režimu jako samotná odměna příkazníka. Je třeba mít na paměti, že i když příkazník jedná jménem příkazce, z pohledu DPH se jedná o jeho vlastní plnění.

V praxi často dochází k situacím, kdy je příkazní smlouva uzavřena na delší časové období. V takovém případě je nutné správně určit zdaňovací období a okamžik vzniku povinnosti přiznat daň. Pokud je sjednáno dílčí plnění, vzniká povinnost přiznat daň k datu uvedenému ve smlouvě nebo k datu uskutečnění dílčího plnění, podle toho, který den nastane dříve.

Příkazník musí také pečlivě sledovat limit pro povinnou registraci k DPH, pokud není plátcem. Překročení obratu 1 milionu Kč za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců znamená povinnost registrace k DPH. Při poskytování služeb na základě příkazní smlouvy do jiných členských států EU může vzniknout povinnost registrace k DPH i při nedosažení tohoto limitu.

Daňové přiznání pro příjmy z příkazní smlouvy

Příjmy z příkazní smlouvy je nutné řádně zdanit, přičemž způsob zdanění závisí na tom, zda se jedná o pravidelný či jednorázový příjem. Pokud příkazník vykonává činnost na základě příkazní smlouvy opakovaně, měl by zvážit registraci k dani z příjmů jako osoba samostatně výdělečně činná. V takovém případě se příjmy zdaňují v rámci § 7 zákona o daních z příjmů jako příjmy ze samostatné činnosti.

Při vyplňování daňového přiznání je třeba věnovat pozornost správnému zařazení příjmů. Příjmy z příkazní smlouvy se uvádějí do přílohy číslo 1 daňového přiznání, kde se vyčíslí jak příjmy, tak související výdaje. Příkazník má možnost uplatnit buď skutečné výdaje, které musí být doloženy příslušnými doklady, nebo může využít paušální výdaje ve výši 40 % z příjmů. Volba způsobu uplatnění výdajů může významně ovlivnit výslednou daňovou povinnost.

V případě jednorázových příjmů z příkazní smlouvy je možné tyto příjmy zdanit jako ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů. To je vhodné zejména v situacích, kdy se jedná o ojedinělou činnost, která nemá charakter soustavné výdělečné činnosti. Hranice pro povinnost podat daňové přiznání je stanovena na 15 000 Kč ročně pro příjmy podle § 10.

Při zdanění příjmů z příkazní smlouvy je důležité nezapomenout na sociální a zdravotní pojištění. Pokud roční příjem přesáhne rozhodnou částku pro účast na důchodovém pojištění (pro rok 2024 činí 96 777 Kč), vzniká povinnost platit zálohy na sociální pojištění. Účast na zdravotním pojištění vzniká vždy, pokud je činnost na základě příkazní smlouvy hlavním zdrojem příjmů.

V daňovém přiznání je nutné správně vyčíslit základ daně, který tvoří rozdíl mezi příjmy a výdaji. Od základu daně lze odečíst nezdanitelné části základu daně, jako jsou dary, úroky z hypotečního úvěru, penzijní připojištění či životní pojištění. Na vypočtenou daň lze následně uplatnit slevy na dani, přičemž základní sleva na poplatníka činí 30 840 Kč ročně.

Příkazník by měl vést evidenci příjmů a výdajů, která mu usnadní sestavení daňového přiznání. V případě uplatnění skutečných výdajů je nezbytné archivovat všechny relevantní doklady po dobu stanovenou zákonem. Termín pro podání daňového přiznání je standardně do 1. dubna následujícího roku, v případě elektronického podání se lhůta prodlužuje o jeden měsíc. Při využití služeb daňového poradce je možné podat přiznání až do 1. července.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat případům, kdy příkazník vykonává činnost pro více příkazců současně. V takovém případě je nutné evidovat příjmy od jednotlivých příkazců odděleně a zajistit správné rozdělení souvisejících výdajů. To je důležité zejména pro případnou kontrolu ze strany finančního úřadu.

Výpočet základu daně u příkazní smlouvy

Při výpočtu základu daně u příkazní smlouvy je nutné zohlednit několik klíčových aspektů. Základ daně se stanoví jako rozdíl mezi příjmy a výdaji, přičemž příjmy představují odměnu sjednanou v příkazní smlouvě. V případě, že příkazník není plátcem DPH, vstupuje do základu daně celá částka odměny. Pokud je příkazník plátcem DPH, do základu daně se započítává pouze částka bez DPH.

Pro stanovení výdajů má příkazník dvě možnosti. První možností je uplatnění skutečných výdajů, které musí být prokazatelně vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Mezi tyto výdaje patří například náklady na dopravu, komunikaci, kancelářské potřeby či software nezbytný pro výkon činnosti. Příkazník musí vést evidenci těchto výdajů a uchovávat příslušné doklady.

Druhou možností je uplatnění výdajů procentem z příjmů, což je často využíváno pro svou administrativní jednoduchost. V tomto případě lze uplatnit 40 % z příjmů, maximálně však do výše 800 000 Kč za zdaňovací období. Tato varianta je výhodná zejména pro příkazníky s nízkými skutečnými náklady.

Specifickou situací je případ, kdy příkazník vykonává činnost na základě příkazní smlouvy jako vedlejší činnost ke svému zaměstnání. V takovém případě se příjmy z příkazní smlouvy považují za příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů. Tyto příjmy se nesčítají s příjmy ze zaměstnání a tvoří samostatný dílčí základ daně.

Pro správný výpočet základu daně je nezbytné vést řádnou evidenci příjmů a výdajů. V případě uplatňování skutečných výdajů musí příkazník vést daňovou evidenci nebo účetnictví. Při využití paušálních výdajů postačí evidence příjmů a pohledávek souvisejících s činností.

Důležitým aspektem je také timing uznání příjmů a výdajů. Příjmy a výdaje se obecně uznávají v okamžiku jejich skutečného přijetí či vynaložení, pokud příkazník vede daňovou evidenci. V případě vedení účetnictví se příjmy a výdaje uznávají na akruální bázi, tedy v období, se kterým věcně a časově souvisejí.

Zálohy na daň z příjmů se stanovují na základě poslední známé daňové povinnosti. Pokud tato přesáhne 30 000 Kč, ale nepřesáhne 150 000 Kč, platí příkazník pololetní zálohy ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. Při překročení 150 000 Kč se platí čtvrtletní zálohy ve výši 25 % poslední známé daňové povinnosti.

Pro optimalizaci daňového základu může příkazník využít různých daňových odpočtů a slev, například odpočet na penzijní připojištění, životní pojištění nebo dary. Tyto položky se odečítají od základu daně nebo vypočtené daně podle příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů.

Možnosti daňových slev a odpočtů

Při zdanění příjmů z příkazní smlouvy je důležité znát všechny dostupné daňové slevy a odpočty, které mohou výrazně snížit výslednou daňovou povinnost. Základní slevou, kterou může uplatnit každý poplatník, je sleva na poplatníka ve výši 30 840 Kč ročně. Tuto slevu lze uplatnit v plné výši i v případě, že příkazní smlouva trvala jen část roku. Pro osoby pracující na příkazní smlouvu je také relevantní možnost uplatnění slevy na manžela či manželku, pokud jejich příjmy nepřesáhnou stanovený limit 68 000 Kč za rok. Výše této slevy činí rovněž 24 840 Kč ročně.

Významnou položkou v oblasti daňových úlev je sleva na invaliditu, která se liší podle stupně postižení. Základní sleva na invaliditu prvního a druhého stupně činí 2 520 Kč ročně, zatímco rozšířená sleva na invaliditu třetího stupně dosahuje 5 040 Kč za rok. Držitelé průkazu ZTP/P mohou navíc uplatnit slevu ve výši 16 140 Kč ročně. Pro studenty pracující na příkazní smlouvu je důležitá sleva na studenta ve výši 4 020 Kč ročně, kterou lze čerpat do věku 26 let, případně do 28 let při doktorském studiu.

V rámci nezdanitelných částí základu daně mohou osoby s příjmy z příkazní smlouvy uplatnit odpočet na penzijní připojištění, přičemž lze odečíst částku převyšující 12 000 Kč ročně, maximálně však 24 000 Kč. Podobně funguje odpočet na soukromé životní pojištění, kde je možné odečíst až 24 000 Kč ročně. Důležitou položkou je také odpočet úroků z hypotečního úvěru či stavebního spoření, který může dosáhnout až 300 000 Kč ročně.

Pro osoby vykonávající činnost na základě příkazní smlouvy je také relevantní možnost odpočtu darů na veřejně prospěšné účely. Minimální hodnota daru musí činit alespoň 1 000 Kč nebo 2 % ze základu daně, přičemž maximálně lze odečíst až 15 % ze základu daně. Zajímavou možností je také odpočet za bezúplatné darování krve, kdy jeden odběr je oceněn částkou 3 000 Kč.

V případě příjmů z příkazní smlouvy je možné uplatnit i daňové zvýhodnění na vyživované děti, které činí 15 204 Kč ročně na první dítě, 22 320 Kč na druhé dítě a 27 840 Kč na třetí a každé další dítě. Toto zvýhodnění může přejít až do podoby daňového bonusu, pokud je vypočtená daň nižší než nárok na daňové zvýhodnění. Pro uplatnění všech těchto slev a odpočtů je nezbytné splnit zákonné podmínky a mít k dispozici příslušné doklady, které je třeba archivovat pro případnou kontrolu ze strany finančního úřadu.

Termíny pro podání daňového přiznání

Povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů se týká všech osob pracujících na základě příkazní smlouvy, jejichž roční příjem přesáhl částku 15 000 Kč. Tento limit platí v případě, že příjem není osvobozen od daně. Základní termín pro podání daňového přiznání je stanoven na 1. dubna následujícího roku po skončení zdaňovacího období. Pokud tento den připadne na víkend nebo státní svátek, posouvá se termín na nejbližší následující pracovní den.

V případě, že daňové přiznání zpracovává a podává daňový poradce, prodlužuje se lhůta pro podání až do 1. července následujícího roku. Pro využití této možnosti je však nutné včas podat na příslušný finanční úřad plnou moc k zastupování. Tato plná moc musí být doručena finančnímu úřadu nejpozději do standardního termínu pro podání přiznání, tedy do 1. dubna.

Příjemci příjmů z příkazní smlouvy musí věnovat pozornost také zálohám na daň z příjmů. Pokud jejich poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, vzniká jim povinnost platit zálohy. Při daňové povinnosti mezi 30 000 Kč a 150 000 Kč se zálohy platí pololetně, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. První záloha je splatná do 15. června a druhá do 15. prosince. Pokud daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, platí se zálohy čtvrtletně ve výši 25 % poslední známé daňové povinnosti.

Při nedodržení termínu pro podání daňového přiznání vzniká poplatníkovi sankční povinnost. Pokuta za opožděné podání činí 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, maximálně však do výše 5 % stanovené daně. Minimální pokuta činí 500 Kč a maximální 300 000 Kč. Kromě pokuty může být vyměřeno také penále z doměřené daně, které činí 20 % z částky doměřené daně.

Je důležité také zmínit možnost elektronického podání daňového přiznání, které lze realizovat prostřednictvím datové schránky nebo portálu Moje daně. Elektronické podání je povinné pro subjekty, které mají zpřístupněnou datovou schránku. Pro ostatní poplatníky zůstává možnost podat přiznání v papírové formě na podatelnách finančních úřadů nebo jej zaslat poštou. V případě podání poštou je rozhodující datum podání na poště, nikoliv datum doručení finančnímu úřadu.

Poplatníci by také neměli zapomínat na povinnost podat přehled o příjmech a výdajích příslušné zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení. Tyto přehledy se podávají do jednoho měsíce po termínu pro podání daňového přiznání. V případě zpracování daňového přiznání daňovým poradcem se prodlužuje i lhůta pro podání těchto přehledů.

Zálohy na daň z příjmů

Při výkonu činnosti na základě příkazní smlouvy je důležité správně nastavit systém záloh na daň z příjmů. Pokud příkazník vykonává činnost jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), má povinnost platit zálohy na daň z příjmů podle výše své daňové povinnosti z předchozího zdaňovacího období. Zálohy se platí v průběhu zálohového období, které začíná prvním dnem následujícím po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období.

Typ příjmu	Sazba daně	Základ daně
Příkazní smlouva do 10 000 Kč/měsíc	15%	Hrubý příjem
Příkazní smlouva nad 10 000 Kč/měsíc	15%	Hrubý příjem + 34% pojistné
DPP do limitu 10 000 Kč	15%	Hrubý příjem
DPČ nad limit 3 500 Kč	15%	Hrubý příjem + 34% pojistné

Výše záloh se odvíjí od poslední známé daňové povinnosti. Pokud poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč, zálohy se neplatí vůbec. Při daňové povinnosti mezi 30 000 Kč a 150 000 Kč se platí pololetní zálohy ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. Pokud poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, platí se čtvrtletní zálohy ve výši 25 % poslední známé daňové povinnosti.

V případě, že příkazník vykonává činnost jako fyzická osoba a příkazce mu z odměny sráží daň, situace je odlišná. Pokud příkazník podepsal prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, příkazce mu sráží měsíční zálohu na daň z příjmů. Základem pro výpočet zálohy je úhrn měsíčních příjmů ze závislé činnosti, který se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.

Příkazce má také povinnost zohlednit případné slevy na dani, které příkazník uplatňuje. Nejčastěji jde o základní slevu na poplatníka, ale může se jednat i o slevu na studenta, invaliditu nebo další zákonné slevy. Tyto slevy snižují vypočtenou zálohu na daň, kterou příkazce odvádí finančnímu úřadu.

Je třeba mít na paměti, že pokud příkazník získává příjmy i z jiných zdrojů, může požádat správce daně o stanovení individuálních záloh. Tato možnost je vhodná zejména v případech, kdy by standardní výše záloh neodpovídala skutečné očekávané daňové povinnosti. Správce daně může na základě žádosti stanovit zálohy jinak, případně povolit výjimku z povinnosti platit zálohy.

Pro nově začínající příkazníky platí, že v prvním roce činnosti zálohy neplatí, protože nemají poslední známou daňovou povinnost. Zálohy začínají platit až v následujícím roce podle výše daňové povinnosti vypočtené v prvním daňovém přiznání. Je však vhodné s touto budoucí povinností počítat a vytvářet si finanční rezervu.

Při souběhu příjmů ze závislé činnosti a samostatné činnosti se zálohy stanovují s ohledem na poměr těchto příjmů a celkovou daňovou povinnost. V některých případech může být výhodnější požádat o zrušení povinnosti platit zálohy, zejména pokud převažují příjmy ze závislé činnosti, ze kterých je daň pravidelně srážena.

Sociální a zdravotní pojištění příkazníka

Při uzavření příkazní smlouvy je nezbytné věnovat pozornost otázce sociálního a zdravotního pojištění příkazníka. Povinnost platit pojistné závisí především na charakteru vykonávané činnosti a výši příjmu. V případě, že příkazník vykonává činnost na základě příkazní smlouvy pravidelně a tato činnost představuje jeho hlavní zdroj příjmů, vzniká mu povinnost účasti na důchodovém pojištění.

Příkazník musí platit zdravotní pojištění vždy, pokud jeho příjem přesáhne rozhodnou částku pro účast na zdravotním pojištění. Pro rok 2024 činí minimální měsíční vyměřovací základ pro OSVČ 19 699 Kč. Z této částky se vypočítává minimální měsíční záloha na zdravotní pojištění, která činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Pokud příkazník nedosahuje této hranice příjmu, může být zdravotně pojištěn jako osoba bez zdanitelných příjmů, nebo může být pojištěncem státu (například jako student či důchodce).

Co se týče sociálního pojištění, příkazník se může dobrovolně přihlásit k účasti na důchodovém pojištění, i když jeho příjmy nedosahují rozhodné částky. Toto rozhodnutí je důležité zvážit s ohledem na budoucí nárok na důchod. Minimální měsíční vyměřovací základ pro sociální pojištění OSVČ v roce 2024 činí 11 824 Kč, z čehož se vypočítává minimální záloha na důchodové pojištění ve výši 29,2 %.

V případě, že příkazník vykonává činnost jako vedlejší (například při zaměstnání nebo studiu), platí pro něj mírnější podmínky. Povinná účast na důchodovém pojištění vzniká až po překročení rozhodné částky, která pro rok 2024 činí 96 777 Kč za kalendářní rok. Při nepřekročení této hranice není příkazník povinen platit zálohy na sociální pojištění.

Je důležité zmínit, že příkazník musí svou činnost oznámit příslušné zdravotní pojišťovně a České správě sociálního zabezpečení, a to nejpozději do 8 dnů od zahájení činnosti. Při překročení stanovených limitů je nutné platit měsíční zálohy na pojistné. Tyto zálohy se platí vždy do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

Příkazník by měl také zvážit možnost připojištění pro případ nemoci nebo úrazu, protože v rámci příkazní smlouvy nemá nárok na náhradu mzdy v době nemoci jako zaměstnanec. Dobrovolné nemocenské pojištění může být výhodné zejména pro ty, kteří vykonávají činnost na základě příkazní smlouvy jako hlavní výdělečnou činnost.

Pro správné plnění všech povinností souvisejících s pojistným je vhodné vést přehlednou evidenci příjmů a výdajů. Na konci roku je příkazník povinen podat přehled o příjmech a výdajích jak zdravotní pojišťovně, tak České správě sociálního zabezpečení. Na základě těchto přehledů se stanoví výše doplatku pojistného za uplynulý rok a výše záloh na další období.